Mé zkušenosti s různými osobnostmi mě zavedly k hlubšímu zkoumání jejich povah. Zajímalo mě, proč někteří reagují impulzivněji a jiní se stahují instinktivně do sebe. Jak vlastně funguje jejich nitro. Chtěla jsem více porozumět charakteristickým rysům introvertů a extrovertů a pochopit tak jejich chování. Jsem poměrně velký introvert a musím přiznat, že jsem v životě měla chvíle, kdy jsem sama sobě úplně nerozuměla a s extroverty se porovnávala.
I to mě donutilo k podrobnějšímu poznávání sebe sama, přijetí své povahy a objevení silných stránek svého introvertního já. A také k uvědomění, že srovnávat se s ostatními je nesmyl. Tímto článkem bych vám chtěla pomoci k většímu porozumění nejen vás samotných, ale i lidem kolem vás. Možná také zjistíte, že jste v prostředí, které není v souladu s vašim osobním nastavením.
V souvislosti s introverzí a extroverzí je důležité si uvědomit, že to jsou vrozené vlastnosti nervového systému. A nikdo z introverta nemůže udělat extroverta a naopak. Základ charakteru je dán. Nicméně, dá se na sobě pracovat a některým věcem se naučit.
Mozek introverta a extroverta se od sebe liší v tom, jak reaguje na podněty. Klíčovým hormonem v chování obou typů je hormon dopamin – stojí za našim pocitem uspokojení a štěstí. Extroverti jsou vůči němu méně citliví, proto ho potřebují k pocitu štěstí více než introverti. Odlišnost je také ve složení mozkové kůry. To má vliv na abstraktní myšlení a rozhodování.
V dnešní době všech druhů sociálních médií a stálé komunikace bývají introverti často považováni spíše za neefektivní. Ostatní je považují za jedince, kteří se aktivně neúčastní brainstormingu a nadšeně nevyjadřují svůj názor. Také jsou považováni za necharismatické a nezvládající dělat více úkolů najednou.
Svět upřednostňuje extroverty a mají to zde ze sociálního hlediska jednodušší. Současné sociální prostředí je pro ně přirozenější než pro introverty.
Dnešní firmy by se měly lépe naučit naslouchat introvertním zaměstnancům. Mohou jim totiž přinést důležitou přidanou hodnotu z hlediska dobrých nápadů a výkonů.
EXTROVERTI potřebují intenzivnější sociální kontakt, aby se cítili dobře a stimulováni. Čerpají energii z okolního světa. Mají rádi, když se kolem nich něco děje a mají tendence rychle jednat a až pak myslet. Nebo dělají obojí současně. Ochotněji přijímají změny. Věci porovnávají a posuzují dle druhých a řídí se spíše hodnotami z venku.
Společenská očekávání a normy pro ně bývají důležité a často nepřekračují hranice. Stává se, že zapomínají na své potřeby a pocity (mohou je zpochybňovat, neboť nejsou objektivní, spoustu pozornosti totiž směřují ven). Mívají tendence obětovat se pro ostatní a někdy cítí zklamání z nenaplnění svých potřeb od jiných. Ti je ale většinou ani neznají. Při vyčerpání mohou cítit vztek.
U INTROVERTŮ má velká sociální intenzita za následek přehlcení. Introverti pak potřebují strávit delší čas někde o samotě, aby si odpočinuli. Introvertní lidé nemají rádi příliš dlouhý sociální kontakt. Nevadí jim zůstat delší dobu v izolaci, poněvadž jim to pomáhá snít a myslet, a to je opravdu naplňuje.
Nižší sociální izolace může zvyšovat riziko určitých poruch a oslabovat imunitu. Být však introvertem je ale něco jiného a dobrovolná izolace nemusí znamenat nedostatek odolnosti vůči zdravotním problémům a nečinný mozek. Poslední studie ukazují, že období osamění mohou mít pozitivní dopad na pracovní a emocionální život. (Více o introvertech můžete najít v eBooku „Jak zvládnout práci, pokud jste citliví či introverti“)
Dnes se věří, že velké úkoly vyžadují aktivní účast větších skupin lidí. A tak by se mohlo zdát, že být introvertem není žádoucí. Ale tak si říkám, co ti někteří nejúspěšnější lidé na světě? Ano, byli či jsou introvertní, např. Steve Jobs, Albert Einstein, J. K. Rowling, Claudia Schiffer či Mark Zuckerberg, zakladatel sociálních médií:) aj.
Jako introvert jsem bývala někdy přehlížena, i přestože jsem svou práci dělala dobře, pečlivě a včas. Svou pracovní dobu jsem využívala maximálně pro pracovní aktivity, bez jiných prostojů. Zkrátka, nebyla jsem moc vidět a slyšet, a tak ani mé výkony. Já to vnímám jako neporozumění mé povahy ze stran některých mých extrovertních kolegů. Ale zároveň jsem se touto zkušeností naučila být více vidět:)
Přiznám se však, že když pracuji, tak mě nebaví dlouhé bouřlivé diskuze, protože mě to odvádí od práce a bere mi to čas. Některé rozhovory mi totiž přijdou zbytečné a nikam nevedou. Ale chápu extroverty, že jim každá taková sociální interakce dodává energii.
A domnívám se, že to tak má většina introvertních lidí. V tichu dělají to, co mají a nestěžují si. Dokáží být velmi výkonní. Pokud je nějaký problém, tak si ho sami vyřeší a neobtěžují tím nikoho dalšího. O radu požádají, až když ji opravdu nutně potřebují. A to je někdy zřejmě na škodu, protože pak působí, že je u nich vše v pořádku a mají málo práce. Bohužel, hodně extrovertů často nevnímá a neoceňuje jejich silné stránky.
Existuje obecné přesvědčení, že určitá profese je spojena se společenskou osobností a extroverti jsou např. v roli manažera lepší. To ale není vždy pravda. Výzkumy dokazují, že záleží na kolektivní povaze zaměstnanců. Introvertní manažeři bývají úspěšnější, když jsou zaměstnanci společenštější. A naopak, extrovertní manažeři si vedou lépe, když jsou jejich zaměstnanci méně aktivní.
Každopádně, jsou zaměstnání, která více sedí extrovertům, jako např. obchodní zástupce, tiskový mluvčí nebo moderátor a jiná zase introvertům např. spisovatel, fotograf či terapeut. Introvertům svědčí více práce „na volné noze“ a být sám sobě šéfem.
Většinou hůře snáší prostředí velkých firem a práci v open space. Cítí se přestimulovaní a mívají někdy potíže se ztotožnit s hodnotami a cíli firmy. Naopak extrovertům to nedělá problémy, protože kolem sebe cítí společenské impulsy (to jim dodává energii) a zároveň tak mohou být součástí hodnot a norem organizace.
Pro mě jako introverta jsou porady a velké meetingy vyčerpávající a bohužel za trest, protože je tam na mě moc stimulů. A myslím, že i obecně pro tiché lidi. Hlavně pokud je přítomno hodně extrovertů, kteří hodně mluví.
Introvertní lidé pak často reagují uzavřením se a velkou část předneseného berou jako nedůležité. Také mají pocit, že je nikdo nevnímá. Většinou mlčí a myslí si, že taková skupinová setkání k ničemu nevedou. Introverti většinou poslouchají, vnitřně analyzují informace a pokusí se přispět jen několika dobrými poznámkami a brzy se unaví (mnoho podnětů).
Bohužel neumí dostatečně upozornit na své myšlenky a výkony. A někdy se stane, že si jejich výborné nápady přivlastní někdo jiný a uplatní je. Šéfové také mohou získat dojem, že introverti nejsou schopni týmové spolupráce. Dobří manažeři si však uvědomují klady, které firmě mohou introverti přinést.
Extroverti si zase budou užívat bouřlivou diskuzi, probírání témat z různých hledisek, možnosti společně nad tématem diskutovat a třeba u toho pohovořit ještě o něčem jiném. Má to souvislost s tím, že extroverti získávají energii sociální interakcí, vášnivou komunikací a sdílením. K tomu potřebují ostatní, a proto jim jde výborně navazovat kontakty a zahajovat dialogy.
Introverti se tak vedle nich mohou cítit méněcenní a hloupí. Pokud to někdo takto cítíte, není to pravda! Máte jen jiné myšlenkové pochody!
Pokud jste manažer a máte v týmu introverty i extroverty, využívejte na poradách střídavě metodu brainstormingu a brainwritingu. Uděláte tak introverty spokojenější:) Potřebují více času na zpracování svých řešení, protože vnitřně analyzují všechny potřebné informace. Psaním jim ten čas dáte.
Když víte, že má introvert během porad problém dostat se ke slovu, tak ho osobně požádejte o názor.
Vnímejte prosím povahové nastavení svých lidí.
V jedné práci jsem sdílela kancelář s velmi extrovertní kolegyní. Pracovní den vypadal tak, že ona téměř stále mluvila a já se nemohla soustředit a pořádně nic udělat. Cítila jsem silnou potřebu pracovat chvíli nerušeně v klidu, být na chvilku sama a více pracovat, než mluvit. Toto spojení opravdu nebylo efektivní.
Má kolegyně měla v podstatě potřeby opačné, potřebovala během práce pravidelně komunikovat o úkolech, udržovat stálý kontakt a více mluvit, než pracovat.
Introverti i extroverti mají své slabé a silné stránky. Introverti bývají lepší pozorovatelé a mají smysl pro detail. Extroverti se zase nadšeně vrhají do všeho po hlavě, ale mnohdy udělají unáhlená rozhodnutí. Dokáží být středem pozornosti a mívají charisma. Učte se od sebe navzájem. Svět potřebuje protiklady, které se vzájemně obohacují a rozvíjejí.
Nejsou pouze vyhraněné typy extrovertů a introvertů. Každý máme od něčeho trochu. Toto rozlišení dvou pólů vám však může pomoci si uvědomit, proč někteří kolegové při delší poradě začínají být unavení a podráždění (pocit vyčerpání), i přestože diskuze je tak plodná.
A jiní kolegové zase nemají potřebu dospět k nějakému závěru a domluvit se. Raději chtějí jít do svých kanceláří (potřeba izolace). Jde přece jen o to, zamyslet se nad úkolem a jeho řešením. Takové uvědomění si něčeho o druhých, ale i o sobě, je způsob, jak si nastavit příjemnější spolupráci.
Chtěla bych vám říct, že nezáleží na tom, jací jste. Zda introvert či extrovert. Když se zaměříte hlavně na své silné stránky a budete je rozvíjet, tak budete v životě úspěšní a spokojení.
Dělejte si však i výlety na druhou stranu a pracujte na svých slabých stránkách. Budete tím překračovat vaši zónu pohodlí a posouvat se dále ve vašem seberozvoji. Snažte se být tolerantní a empatičtí k lidem kolem sebe a zkuste pochopit jejich povahu a jednání.
A sami sobě buďte nejlepším přítelem:)