Syndrom VYHOŘENÍ: Když práce utlačuje DUŠI

Určitě někdy zažíváte období, kdy jste vyčerpaní, bez energie a ztrácíte naději. Cítíte, že nemáte na nic sílu a energie vámi protéká jako voda mezi prsty. To jsou chvíle, kdy byste snadno mohli přehlédnout ten jemný hlas vaší Duše, která vás přes únavu varuje, že něco není správně. Jak ale rozeznáte, že jde jen o běžnou únavu, anebo už o něco hlubšího jako je vyhoření?

Syndrom vyhoření je stav, který postihuje mnoho lidí v různých profesích a oblastech života. Je to nejen důsledek pracovního stresu, ale i dlouhodobého emocionálního vyčerpání. V tomto článku se podrobněji zaměříme na tento fenomén, který se v dnešní době stává stále častějším, a který podle odborníků postihuje každého pátého Čecha. Podíváme se na jeho příčiny, příznaky a důsledky. A také na to, jak se z něj dostat a jak mu předcházet.

CO JE TEDY SYNDROM VYHOŘENÍ?

Syndrom vyhoření není jen o běžné únavě nebo pocitu přetížení. Je to stav, kdy dosáhnete bodu, kdy se cítíte emocionálně, mentálně a fyzicky vyčerpaní. Často je to důsledek dlouhodobého stresu i nespokojenosti v práci, který přesahuje naše schopnosti zvládat ho. Člověku došly vnitřní zdroje, ze kterých dlouho čerpal, ale které zapomněl pravidelně obnovovat. Nakonec se ztratí i důvod a smysl, proč věci dělat a uvnitř vás zůstane jen prázdno a tma. Jedna velká DÍRA.

Zaměstnaní lidé mohou snadno podlehnout tlaku kvůli očekávání, jak jejich vlastnímu, tak společenskému, ale také tlaku z úspěchu. Nesplněná očekávání a nenaplněný úspěch mohou vést k frustraci a k přetížení, který se ve výsledku projeví celkovým vyčerpáním. V naší společnosti jsme vedeni k výkonu, k soutěžení, dělat věci co nejlépe, nejrychleji a být mezi prvními. Stále se za něčím honit. Jen tak budeme mít hodnotu a uznání. To se pak ani není co divit, že každý pátý Čech se nachází v různých fázích vyhoření. Existují profese, ve kterých je syndrom vyhoření častěji pozorován, např. sociální pracovníci, zdravotníci, hasiči, učitelé nebo manažeři. ALE:

Každý člověk může být postižen syndromem vyhoření bez ohledu na jeho povolání, jestliže se nachází v prostředí, kterému dominuje nadměrné pracovní tempo, emocionální zátěž či nedostatek podpory.

A ještě jedna podstatná věc – většina lidí dělá práci, která je nebaví (dle statistik 9 z 10). Další obrovský výdej energie. Když celý den, několik hodin, děláte něco, co vás nebaví, tak nelze z toho nebýt vyčerpán. A rozumím tomu, že si potom většina lidí při příchodu z práce pustí televizi a nalije si skleničku. Nemají už na nic jiného síly. A bohužel nám to tak přijde v pořádku, dělá to většina společnosti a jinak to nejde. Ale co naše zdraví, naše spokojenost, náš život? Opravdu to nejde jinak?

KDYŽ SE DUŠE OZÝVÁ, BUĎTE K NÍ VNÍMAVÍ

Často se stává, že máte vyhořet proto, abyste se dostali sami k sobě. Ke své Duši, ke své Podstatě. Je potřeba, abyste zrekapitulovali svůj život, podívali se na to, jak vlastně žijete. Některé věci ve vašem životě je potřeba přehodnotit, změnit a některé zcela vypustit. Zkrátka je čas začít žít jinak, více vědoměji, více v souladu sami se sebou. Podle vás a ne podle ostatních. A v práci to může znamenat, že už vám daná pozice nemá co dát a máte být někde jinde. Proto je dobré podívat se na to i z tohoto úhlu pohledu a poděkovat vaší Duši, že se ozvala. Ona je s vámi stále a svými pocity vás upozorňuje, zda jdete správným směrem. Buďte k ní, a tedy k sobě, prosím, vnímaví. Je to váš věrný přítel.

Jaké PŘÍZNAKY se objevují při syndromu vyhoření?

Jednou z hlavních příčin vyhoření je nerovnováha mezi pracovním a osobním životem. Přehnané pracovní nasazení si vybírá postupně svou daň. A když se k tomu ještě přidá nedostatek podpory od nadřízených nebo kolegů, tak se člověk ocitne na hranici svých sil. Nedostatečnou komunikací a nepřiměřeným tlakem nedochází k naplnění lidských potřeb a práce přestane dávat smysl. Tělo a Duše se utlačuje.

Syndrom vyhoření může mít NĚKOLIK FÁZÍ, které postupně prohlubují stav vyčerpání a problémy se s ním vyrovnat. Pojďme se podívat, jaké fáze to jsou:

Já sama jsem se dostala do čtvrté fáze. Naštěstí jsem ještě byla schopna vstát z postele a začít dělat změny. Protože když vyhoříte úplně, tak ta cesta k normálu je někdy dost dlouhá. Měla jsem práci, ve které jsem trávila většinu svého času. Na cestě do práce jsem denně strávila 3h. Za měsíc jsem běžně mívala 30h přesčasů. V době uzávěrek jsem bývala v práci do 22.00h. Přespávala jsem u kamarádky, protože jsem se už nestihla dostat domů. Vše mi postupem času přišlo jako šílený kolotoč, který prostě nemá žádný význam. A jaké nadšení jsem měla ze začátku! Které však vystřídala těžká deziluze a apatie. Pomohla mi změna práce a odpočinek.

Je důležité si uvědomit, že každý těmito fázemi může procházet s jinou intenzitou. Klíčová je pozornost vůči vlastním pocitům a nezlehčovat je. Pokud si všimnete příznaků vyhoření, je opravdu žádoucí s tím začít něco dělat.

JAK Z TOHO VEN?

Dobrá zpráva je, že ze všeho se dá dostat, stejně tak i ze syndromu vyhoření. Jde o to být k sobě upřímní a přiznat si, že vyhoření prožíváte. Uznat, že se takto nemůžete cítit pořád a že s tím potřebujete něco dělat. To je první krůček k zotavení. Zvažte konzultaci s psychologem, který vám poskytne podporu a vedení formou terapie. Mluvte o svých pocitech s lidmi, kteří vás podporují. Můžete se přidat do online podpůrné skupiny, která vám také dodá útěchu a porozumění. Dbejte na dostatečný spánek, vyváženou stravu a pohyb. Zní to jako klišé, ale tyto tři aspekty mohou mít značný vliv na vaše psychické i duševní zdraví.

Zamyslete se nad tím, co je ve vašem životě skutečně důležité. Zda je možné některé zdroje stresu minimalizovat či úplně odstranit. Rozdělte si velké úkoly na menší. Budete je tak lépe zvládat. Dosahování malých cílů vám vrátí zpět pocit kontroly a úspěchu. Učte se říkat NE a stanovte si jasné hranice mezi osobním a pracovním životem. Vyhraďte si čas, kdy nebudete „na příjmu“ a nebudete kontrolovat pracovní maily, ani plnit pracovní úkoly.

Do svých každodenních činností zahrňte odpočinkové a relaxační aktivity, např. meditace, procházky přírodou, četbu, jógu apod. Dodají vám energii a uvolnění. Buďte se sebou trpěliví a netlačte na sebe. Fanděte si! Oceňte se za své úsilí. Přijměte, že zotavení je proces vyžadující určitý čas. Každý malý krok k lepší péči o sebe může mít velký vliv na vaše celkové zdraví a pohodu.

A pokud byste si měli z celého článku odnést jen tento tip níže, tak budu ráda!😘

ZÁVĚREM…

Syndrom vyhoření je závažný stav, který může mít dlouhodobé dopady na vaše zdraví a životní spokojenost. Je důležité včas rozpoznat jeho příznaky a co nejdříve přijmout kroky k prevenci či případné léčbě. Buďte vnímaví a upřímní sami k sobě, nepodceňujte tento stav. Hlavně vy, co jste velmi citliví. Se svou jemnou a soucitnou povahou máte totiž největší sklony k vyhoření. S péčí o sebe, podporou od ostatních, změnou pracovních návyků či pracovního prostředí můžete syndrom vyhoření zvládnout a najít tak cestu ke smysluplnějšímu a šťastnějšímu životu.

A pokud zrovna nějakou fází vyhoření procházíte, tak vám držím pěsti, ať vše dobře a s laskavostí k sobě zvládnete!❤️